Ing. Zdeňka Brožová

Jsem máma dvou malých dětí, narodila jsem se a žiji v Chebu. Po absolvování chebského gymnázia jsem se přesunula do Prahy, kde jsem vystudovala na Vysoké škole ekonomické obor Veřejná správa a regionální rozvoj. Považuji se za místního patriota, vždy jsem měla v plánu se vrátit zpět na západ a snažit se z něj udělat lepší místo. Našla jsem práci v oboru na Sokolovsku, kde jsem měla možnost přes dva roky pracovat pro Mikroregion Sokolov-východ na projektu, který se věnoval možnosti využití potenciálu průmyslového dědictví uhelného regionu pro jeho rozvoj.

Bylo to náročné období, nicméně hodně mi dalo. Poznala jsem spoustu zajímavých osob, navštívila jsem několik uhelných regionů v zahraniční a čerpala inspiraci, jak k problematice rozvoje takto strukturálně postižených regionů přistupují jinde. Tehdy si ještě nikdo včetně mě nedokázal představit, že konec doby uhelné přijde tak brzy a věci naberou takový spád.  Byla jsem v úzkém spojení i s místní akční skupinou a já poznala, jak aktivita jednotlivců může hodně změnit jejich okolí. S manželem jsme v té době začali zájmově včelařit a pustili se ještě do dálkového studia výučního oboru Včelařství v Blatné. Zde jsem často během přednášek vyučujících slýchali o negativních vlivech lidské činnosti na včely a kolik informací ze života včel a našeho vlivu na ně stále vůbec nevíme.

Poté se ze mě stala máma. Děti mě toho hodně naučily a stále učí, nahlížím na věci s mnohem větší pokorou. K přírodě jsem měla vždy blízko, nicméně až po narození dětí jsem si plně uvědomila, jak křehká a zranitelná příroda je a jak my lidé přispíváme svou činností k její likvidaci. Začala jsem  vnímat situaci kolem klimatické změny. Najednou se mi spojovaly věci, které už nešly jen tak dál přehlížet a svalovat je na náhodu, na nedostatek dat nebo opakující se cykly.

Do té doby jsem nebyla nijak moc aktivním občanem-aktivistou, většinu informací a indicií  jsem házela za hlavu a přehlížela, protože to prostě bylo snažší a jednodušší. Nechtěla jsem si připustit, v jak vážné situaci se nacházíme a vždy jsem si našla nějakou výmluvu, proč vlastně nebít na poplach. Začala jsem více přemýšlet o tom, jaká budoucnost čeká naše děti a zjistila, že nemůžu jen tak dál sedět s rukama v klíně. Řekla jsem si, že i když bude má osobní aktivita jen kapkou v moři, stojí mi za to ji vykonávat.

Tehdy jsem v Chebu a okolí postrádala podobně smýšlející osoby nebo organizace, ke které bych se mohla připojit. Psalo se léto 2019 a přišla nabídka od hnutí Extinction Rebellion uspořádat v našem městě přednášku o klimatické změně. V září se přednáška opravdu uskutečnila a dva měsíce na to vznikla naše iniciativa. Velmi si vážím této příležitosti a všech aktivních lidí – většinou dobrovolníků, které jsem poznala a můžu s nimi spolupracovat.